Marta Kolářová
OBRAZY

12. 1. – 6. 3. 2015

Galerie současné malby
Divadlo Antonína Dvořáka

V obrazech Marty Kolářové lze jednoznačně definovat plejádu ryzích a vytříbených prvků klasické malby. Autorka je ve své tvorbě ještě umocňuje tím, že přikládá velký význam odstupňování emocionálního vnímání malovaného objektu. Snaží se o zachycení vnitřní psychologie věcí a jemné energie kontaktu elementárních vlastností subjektu a objektu, tedy malíře i malovaného. Z tohoto hlediska lze bezesporu velkou část tvorby Marty Kolářové považovat za dědictví realistické tradice v českém malířství.

V průběhu posledních dvou až tří let prošla díla Marty Kolářové zřetelným vývojem. Průvodním a nejvýraznějším znakem proměny její malby je inovovaná barevnost, jež se stává méně rafinovanou, zato je více malířská, pevně uchopená a jasně formulovaná. Jde nepochybně o výraz vyššího uměleckého sebevědomí, jež s sebou může nést jistá rizika, pro jejich latentní přítomnost v díle Marty Kolářové však v danou chvíli nic nesvědčí.

Marta Kolářová není malířskou architektkou, čímž se zcela liší od většiny současných „krajinářů“. Rozdíly v přístupu jsou jednoznačné. Malířce pro vytvoření dalšího prostoru nestačí jednoduchá horizontála a pletivo vertikál. Malířskost, pohyb a smyslové kvality jsou srozumitelně předvedeny na úkor nouzové jednoduchosti a falešného mystéria, pregnantní konstatování na úkor zbytečné dramatičnosti.

Marta Kolářová plynně hovoří aktuálním výtvarným jazykem, dokáže jej však bravurně a srozumitelně překódovat do klasické noblesy a nevídané vnitřní monumentality.