Jiří Kuděla
UNI
FORMY

7. 9. – 29. 10. 2015

Galerie současné malby
Divadlo Antonína Dvořáka

Jiří Kuděla náleží mezi střední generaci výtvarných umělců. Díky své zdrženlivé, sebeneprosazující povaze o něm není tolik slyšet, jak by si po právu zasloužil. Ale z výčtu výstav, které samostatně nebo skupinově absolvoval, vidíme, že vystavoval téměř všude tam, kde to v našem kraji stojí za to, tedy na místech, kde galeristé a kurátoři mají dlouhodobý zájem představovat kvalitu a pečují o výstavní linii své galerie.

Jiří Kuděla je především malíř. Jeho práce stojí na hranici objektivního, civilního a subjektivního, emocionálního postoje, na hranici racionálního a imaginativního přístupu. Jeho cesta není cestou objevů a analýz. Jiří zobrazovanou skutečnost naopak poněkud znejasňuje, rozmazává nebo ji maskuje, něco k ní přidává, a tak ji znečitelňuje, obdařuje tajemstvím, nadsázkou, překvapením nebo úžasem, vytváří z ní metaforu. Jeho malba vychází z potřeby malovat, jeho portréty nejsou psychologickými sondami ani přiblížením známých rysů portrétovaných, stejně tak zpodobené lidové kroje a čepce nejsou etnografickým záznamem, ale spíše objektem, který nám demonstruje nejen krásu lidového kroje (už se za to nestydíme), ale hlavně bohatost výrazu, metaforu plnosti, kvalitu rozrůznění a lidských možností. Jiří vychází z běžných malířských témat, jako je např. portrét nebo figura, ale pohlíží na ně dnešním jazykem, zobrazuje je z jiných důvodů. Jedním z těch důvodů je jen to, že maluje. A je to věrohodné malování, nejedná se o žádné dekorace. Malířské prostředky, jako jsou tahy štětcem, prosakování barev, jejich vzájemná reakce apod., se v Jiřího obrazech stávají nositeli významů a obsahů. Tento způsob uchopení malby je možná Jiřího největší experiment, jinak nevyznává žádnou radikálnější polohu. Je mu naopak bližší pozice, v níž může spojovat, navazovat či konstruovat. Zřejmě jsou pryč doby objevů a radikálních gest, přichází období klidu, syntézy a propojování.

Jiří na výstavě v Galerii současné malby představil jen část své tvorby z několika posledních let. Je užitečné znát jeho tvorbu v celém svém úhrnu a vidět tak umělcův barevný, tvarově bohatý svět, v němž na jedné straně vyniká jeho imaginace a smysl pro karnevalové pojetí skutečnosti a na straně druhé upoutává i věcný pohled, racionální uvažování a přesnost pojmenování. Obě polohy jsou vzácně vyvážené a propojené.
(Martin Klimeš, přepracované úvodní slovo)