Eduard Ovčáček
SEDM OBRAZŮ

2. 5. – 29. 6. 2016

Galerie současné malby
Divadlo Antonína Dvořáka

Eduard Ovčáček patří k nejvýznamnějším výtvarným umělcům nejen v Moravskoslezském kraji, ale v rámci celé republiky. Od konce 50. let po několik desetiletí má v sobě vzácnou schopnost promlouvat aktuálním jazykem o aktuálních problémech. Byl téměř u všeho významného, co se v našem výtvarném světě odehrávalo. Kromě hlubokých uměleckých stop významně působil svou přítomností v celém sociálním prostoru, v němž se pohyboval. Ale teprve porevoluční časy zbavené ideologických direktiv umožnily Ovčáčkovi daleko aktivněji věnovat se společenským tématům. Stal se spoluzakladatelem Institutu pro umělecká studia, který se později proměnil v samostatnou fakultu Ostravské univerzity. Dlouhé roky vedl ateliér volné grafiky, ale přitom stále rozvíjel tvůrčí témata, obohacoval, proměňoval a znovu definoval svůj umělecký jazyk.

Počátky jeho tvorby se pojí se strukturální abstrakcí a neoficiálními výstavami nekonformního mladého umění bratislavského okruhu na počátku 60. let. Na oněch výstavách, Konfrontacích, jak se nazývaly, se aktivně také podílel mj. i ostravský rodák Miloš Urbásek.

Ovčáčkova práce se ale postupně rozvinula v široký svébytný stylotvorný proud, který v sobě zahrnuje jak tendenci k lettristickým experimentům, akcím, konceptům či přesnému geometrickému vyjádření, tak i úsilí o postižení dynamiky městského života a spodních proudů psychických procesů. Pokusím se pojmenovat několik pilířů, které se staly pro Eduarda Ovčáčka jakýmisi milníky, směrníky doprovázejícími jeho tvůrčí dráhu. Jsou to: primitivní umění, Jean Dubuffet, informel, Vladimír Boudník, Sigmunt Freud, lettrismus, experimentální poezie, geometrická abstrakce, pop-art, op-art, akce a snad i konceptuální umění.

Pro umělcovu tvorbu je významné a jedinečné, že dokáže propojit, a i tato výstava je toho vhodným příkladem, světy a přístupy tak odlišné, jako jsou principy imaginace a zapojení autorského subjektu na straně jedné a principy racionálního kalkulu a metod vedoucích k objektivizaci na straně druhé. Během let se důraz na tu či onu polohu přirozeně vychyloval.

Naprosto zásadním objevem se pro Ovčáčka stala osvobozená role písma a jednotlivých grafémů. Jako jeden z prvních výtvarných umělců vnesl písmo do struktury svých obrazů a grafik, poprvé v roce 1962 a od té doby tvoří stálou a významnou spojnici jeho tvorby. V první polovině 60. let se umělec zabývá vizuální poezii a můžeme jej tak řadit k první generaci experimentálních básníků společně s Jiřím Kolářem, Ladislavem Novákem, Bohumilou Grögerovou a Josefem Hiršalem. Objevem propalované koláže v polovině 60. let si vytvořil zcela samostatný vizuální jazyk a získává uznání i ve světě.

Osvobozená slova, abych si vypůjčil název zásadní sbírky poezie italského futuristy F. T. Marinettiho, a osvobozené grafémy používá Ovčáček již více než 50 let, ale své přístupy neustále obohacuje, proměňuje a aktualizuje. Jeho dílo je nesmírně bohaté a taky početné.

Vážím si toho, že Eduard Ovčáček je stále tvůrčí a aktivní. Jeho práce je vzácně soustředěná, ale přitom velmi otevřená. Nasává do sebe novou dobu, nové techniky a možnosti, proměňuje neustále svůj výraz, přestože jen letmým pohledem na jakékoliv umělcovo dílo musí být každému zřejmé, kdo je jeho autorem.
(Martin Klimeš, přepracované úvodní slovo)