Denisa Fialová
TYPICKÝ TYP JEHO TYPU

6. 10. – 21. 11. 2014

Galerie současné malby
Divadlo Antonína Dvořáka

Kdo zná Denisu Fialovou alespoň trošičku, a možná právě že jen trošičku, bude jejími obrazy překvapený. Na rozdíl od případného zájmu o noční život ve velkém městě se vší jeho dynamikou, nástrahami, temnotami, lákadly a radovánkami, nám Denisa předvádí svět mýtů a pohádek. Tedy zdánlivě něco neaktuálního a tradičního.

Její tvorba není ani vzdáleně blízká intelektuálním postojům, racionálním pohledům či analytickým výzkumům. Naopak. Denisa hledá kolem sebe a nejspíše hlavně sama v sobě to, co se zdá být ztraceno, s čím už neumíme navázat kontakt – svět symbolů, mýtů, archetypů, svět, který v nás je, odehrává se, aniž bychom si jeho děje, vlivy a působení uvědomovali. Schopnost magického prožívání nám umožňuje realizovat všechny archetypální funkce, když se nám přihlásí o pozornost.

Obrazy, které nám Denisa předkládá, nejsou oním prožíváním samotným, ale jsou zprávou o potřebě, o kontaktu s onou jistotou, se světem zšeřelým, uzavřeným a zakotveným. A jsou především zprávou uměleckou – výtvarnou, protože Denisa přemýšlí povýtce výtvarně, malířsky. Používá čisté barvy, nezapírá vliv pop-artu s jeho důrazem na osobně nezatíženou techniku malby, a to jí umožňuje promlouvat jazykem dnešní doby, zřetelně a přímo. Podvědomá nechuť k prázdnému prostoru nutí autorku konstruovat bohatě strukturované povrchy, které jednou vytvářejí pozadí podobně jako tapety, jindy jsou kůží stromů a cizích bytostí nebo povrchem přízraků. Často v jednom obraze klade vedle sebe několik typů ornamentu, aby konfrontovala jejich různorodost a vyjevila jejich bizarnost. Vedle dekorativního rastru vycházejícího z pseudohistorické estetiky používá organický, florální i čistě geometrický ornament. Pravidelný opakující se rytmus vytváří neklid a napětí, oživuje obrazové pole, zvláště v kombinaci s jinak založeným rastrem nebo v kombinaci s klidnými hladkými plochami.

Denisa vystavuje obrazy z posledních několika let a tři z nich jsou zcela nové, sotva zaschlé. Oproti mnohým předchozím je charakterizuje zdánlivé zklidnění. Jsou na první pohled méně toxické, ale o to více přesvědčivé.

(Martin Klimeš, přepracované úvodní slovo)