Ivo Sumec / REDESIGN

Obrazy Iva Sumce jsou nenápadné, zobrazují obyčejné věci okolo nás – batoh, pneumatiky, chleba, hrnky, domácí zvířata a řadu dalších obdobných předmětů a z nich náhodně vzniklých situací a kompozic.

Ivo často mění své tvůrčí přístupy, netvoří v sériích, které by se vyvíjely určitým způsobem, zužitkovávaly jednou objevené a posunovaly se někam dále. Přesto Ivovy obrazy mají určitá společná východiska, cosi, o čem jen tušíme, ale neumíme pojmenovat. Myslím si, že je to v prvé řadě jejich neokázalost, vlastně docela obyčejná obyčejnost. Viděné předměty nejsou malíři cílem detailního zkoumání, hledání vnitřní struktury, řádu, skryté vitality atd., ale zajímá jej tvar, obrys, povrch, místo, které v prostoru zaujímají, vlastnosti, které jsou jakoby samozřejmé, jimiž se běžně ani nezabýváme, nevidíme je a nejsou pro nás vizuálně atraktivní. Ivo předměty zastavuje, znehybňuje, absolutizuje, vytváří z nich znaky, obecné principy vizuální zkušenosti.

Ani barevnost jeho obrazů není nijak nápadná, nehledá těžké akordy ani jásavé souzvuky, naopak používá spíše hnědé, zelené či modré tlumené tóny. U řady děl vznikajících v poslední době převažuje dokonce černá barva.

Tato série obrazů má oproti starší tvorbě své jedno podstatné téma, které se projevuje jak ve výběru motivu, tak v jeho zpracování. Nejprve si všimněme zobrazovaných předmětů. Jsou to pneumatiky nebo konstrukční detaily automobilů. Sumec uplatňuje neobvyklý úhel pohledu umožňující ztvárnit jen malou, našim viděním docela opomíjenou část automobilu. Tento pohled přenesený do plochy obrazu přináší nezvyklé napětí navzdory své výrazné tvarové a barevné redukci. A pravděpodobně právě ony redukce umožňují obraz číst jako poměrně univerzální a přesvědčivý kód. Takto pojaté obrazy nejsou žádnou překážkou vnímání pro diváka, kterému jinak svět automobilů moc neříká. Pneumatiky nejsou malovány, není to žádný portrét pneumatik, žádné zátiší s pneumatikami. Skutečné pneumatiky nejsou svým obrazem, jejich zobrazení je sice odkazem ke konkrétní realitě, ale jen se jí lehce dotýká, aby následně plnilo zcela jinou roli, úlohu určitého vyššího řádu, symbolu, svou významovou šíří rozpínajícího se mezi zemí a nebem a nabývajícího univerzálního významu.

Jinou výraznější společnou vlastností posledních děl je použitý materiál. Ivo často přimíchává do barev piliny, popel, používá doslouživší gumové podložky ze svého auta atd., viditelným podkladem jednoho přítomného obrazu je dokonce omítková směs nahozená na zednickou síťovou strukturu. To vše má zřetelné významy, které diváka vedou od romantického ideálu prožívání k věcnosti a zemitosti. A zvláště nápadné je použití asfaltu namísto černé umělecké barvy. Ze stanoviska hledání krásných forem a materiálů je málo věcí méně estetických, než je právě temná, nehybná, všepohlcující těžká hmota asfaltového nátěru. Ale kupodivu i z něj Ivo Sumec dokáže vytěžit zvláštní poezii. Technikou drippingu rozehrává na několika obrazech pohyb zobrazovaných předmětů a černou barvou vytváří účinný kontrast k světlému pozadí. Znakovost, která je v jeho dílech vždy výrazně přítomná, zde nachází své vrcholy. Ovšem rozpohybovaný znak začíná generovat svůj příběh, zapojuje se do fungování skutečnosti, ztrácí své jedinečné poslání a zpochybňuje již jednou dosažené. Ivo Sumec se dnes nachází v zajímavé fázi svého vývoje a bude užitečné sledovat jeho další tvůrčí cestu.
(Martin Klimeš, přepracované úvodní slovo)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *